Přesto vám zkusím napovědět.

Připravil jsem jednoduchý vzorový itinerář, jak by se takový týden v Japonsku, přesněji v Tokiu a blízkém okolí, dal pohodlně strávit. Třeba vám přijde vhod při další výpravě.

Mimochodem Korean Air má teď hezké ceny letenek do Japonska z Prahy. Koukněte.

Ukázkový týden v Tokiu

Dejme tomu, že příletový den už mám za sebou, jsem v rámci možností odpočatý a vyspaný. A samozřejmě najezený, protože návštěva konbini hned první večer je prostě nutnost.

• Pondělní cíl: Zahrady a výstava TeamLab

  • 🌅 Dopoledne: Zahrady císařského paláce nebo Hamarikjú. Když si v druhé jmenované člověk sedne i do čajovny na mačču, dříve než v 11:30 nevyjdete.

  • ☀️ Odpoledne: Místo oběda bych si vzal jen něco lehčího z obchodu a jedu do digitálního muzea TeamLab Planets. Lístky raději shánějte s předstihem. Mimochodem cesta nadzemní linkou Jurikamome (ze stanice Šiodome) k muzeu je zážitek sám o sobě.

  • 🌇 Podvečer: Když po výstavě zbyde energie, udělal bych si večerní zajížďku do čtvrti Šibuja. Za Hačikóem a neony. Od TeamLabu cca 45 minut vlakem. A samozřejmě, pokud nebyl velký oběd, tak určitě dobrá večeře. Moje volba = japonské karé.

• Úterní cíl: Asakusa + deskovky

  • 🌅 Dopoledne: Čtvrť Asakusa, návštěva chrámu Sensó-dži a procházka přilehlými uličkami + zastávka na sezamovou zmrzlinu v Suzukien.

  • ☀️ Odpoledne: Oběd v oblíbeném řetězci Tendon Tenya, procházka k parku Ueno a podle chuti některé z muzeí (v pondělí mají zavřeno, proto dnes). Třeba rovnou to národní. Za odměnu zastávka v kavárně Kayaba.

  • 🌇 Podvečer: Čtvrť Akihabara, která fanouška anime minimálně napoprvé určitě nadchne (napodruhé už tolik ne). Osobně bych zařadil hlavně obchod Yellow Submarine s deskovkami. Pak večeře, vyčůrat a spát.

• Středeční cíl: Fudži / Takao

  • 🌅 Dopoledne: Je super počasí a nebyl jsem nikdy na Fudži? Jedu. Cesta ze Šindžuku zabere něco přes 2 hodiny.

  • ☀️ Odpoledne: Na místě pagoda Čúreitó, městečko Fudžijošida a ideálně některé z velkých jezer.

  • 🌇 Podvečer: Závěrem dne po návratu možná 30 minut na baseballovém odpališti v Šindžuku. Člověk tam hezky vybije přebytečnou energii. Jestli energie není, od 18 do 21 hodin probíhá videoprojekce na budově Metropolitní vlády. Zdarma.

  • ⛰️ Alternativa: Pokud už jsem Fudži v minulosti zažil (nebo se mi tam nechce), dal bych si výlet na bližší horu Takao. Oblíbená lokalita místních na pohodové výšlapy. Z Šindžuku jste tam za hoďku a u cílové stanice vlaku je navíc onsen.

• Čtvrtek: Výstava

  • 🌅 Dopoledne: Park Jojogi a svatyně Meidži. Potom na oběd do Šindžuku, do mého oblíbeného podniku Fuunji. Jen je třeba počítat s dlouhou frontou.

  • ☀️ Odpoledne: Po jídle třeba výlet do čtvrti Kičidžódži, návštěva Petit Mura, což je místo jako vystřižené z Ghibli filmů, a pak lokální obchůdky. Jeden je dokonce český a prodává korálky. Hezký je taky nedaleký park Inokašira.

  • 🌇 Podvečer: Trocha kultury. Podle aktuálních výstav bych vyrazil asi do uměleckého muzea Mori v Roppongi — je z něj hezký výhled na Tokyo Tower (zvlášť po setmění).

• Pátek: Kawagoe / Jokohama

  • 🌅 Dopoledne: Podle chuti bych se rozhodl pro další výlet. Zatímco Kawagoe láká na historické uličky, svatyně a obchůdky (takové malé Kjóto), v Jokohamě se dá navštívit moderní okolí přístavu, muzeum rámenu nebo rozlehlé zahrady Sankei. Do obou měst je to z centra Tokia cca 30 minut.

  • ☀️ Odpoledne: Pokud vás nechytne Jokohama, můžete si cestu protáhnout třeba až do staré Kamakury u Sagamského zálivu (dalších cca 40 minut vlakem). Mají tam mimo jiné jednu z největších soch Buddhy.

  • 🌇 Podvečer: V Jokohamě to může být večeře v čínské čtvrti (největší v Japonsku) nebo drink ve čtvrti Noge a noční Minato Mirai; v Kawagoe bych si zašel na okonomijaki nebo při návratu do hospůdky v Ikebukuro.

• Sobota: Sekáče

  • 🌅 Dopoledne: Protože jsem ujetý na second handy, s velkou pravděpodobností bych vyhledal některé z velkých prodejen Book Off a Hard Off. Zpravidla otevírají až v 10, takže bych stihl i ranní kavárnu, třeba ve čtvrti Džinbóčó.

  • ☀️ Odpoledne: Nakano Broadway, což je v podstatě obří sekáč pro sběratele: retro hry, figurky, hodinky… Oběd v blízkých uličkách a další nákupy, např. o stanici dál v Kóendži.

  • 🌇 Podvečer: Šindžuku je z Kóendži asi 7 minut vlakem. Navečer bych tam omrknul známý 3D billboard s kočkou a neony v Kabukičó (oblast známá třeba z videoherní série Yakuza).

• Neděle: Rezervní / volný den

  • 😎 Mít záložní den na odpočinek a přesuny jiného programu se vždy hodí. Nemusí to být nutně neděle, ale věřte mi, že zvlášť při delším pobytu podobnou rezervu oceníte.

Program by logicky vypadal jinak, kdybych se chtěl potkat s přáteli, kdyby v okolí probíhal nějaký festival, pořádaly se bleší trhy nebo sumó turnaj, případně kdybych sehnal lístky na baseball. Proměnných je mnoho a hodně se odvíjí od preferencí.

Důležitá je ale podle mě jiná věc: maximálně jedna dvě priority denně. Poslední roky se toho snažím držet a musím přiznat, že to člověku skutečně sníží hladinu stresu.

Neznamená to, že bych v plánu nepočítal s dalšími možnostmi, jak strávit čas. Pozornost ale upínám k jednomu hlavnímu bodu, který, když se zadaří, tzv. dělá den. Vše ostatní je příjemný bonus. Zkuste to.

Někdy může být takovým bodem konkrétní obchod, který jste měli dlouho vyhlédnutý, nebo klidně celý den strávený na pokoji ochutnávkami novinek ze 7-Eleven. Je to koneckonců vaše cesta a sami víte nejlépe, co vám dělá radost.

Jo a kdybyste chtěli zkonzultovat svůj plán, neváhejte mi napsat.

Mata ne za dva týdny 👋

PS: Jestli se chystáte na festival Japonské dny v Ostravě (16.-17. října), v sobotu dopoledne tam budu povídat o létě v Japonsku. Stavte se.

Toužili jste vědět, kam život zavedl čarodějku Kiki, jestli se malá Mei ještě někdy setkala s Totorem nebo zda spolu Howl a Sofie opravdu žili šťastně až do smrti?

Pokud jste teď několikrát souhlasně pokývali hlavou, mám pro vás milé překvapení. Taková pokračování skutečně existují. A nejde o žádné složitě vyšťourané informace z Mijazakiho deníku nebo snad internetové fantazie fanoušků.

Upozornění! Pokud si nechcete nechat vyzradit, co se s vašimi oblíbenými postavami dělo po konci známých filmů, doporučuji zbytek newsletteru přeskočit. Sdílím sice jen náznaky, ale i tak by vám to mohlo ubrat na zážitku.

A co bylo dál?

• Malý kočkobus — V roce 2002, přesně čtrnáct let po vydání Totora, stvořil Hajao Mijazaki krátké filmové pokračování svého ikonického příběhu. Dostalo název Mei a Kotěbus. Vyprávění volně navazuje na konec původního dobrodružství a jak jste nejspíš vytušili z názvu, jedním z hlavních odhalení je, že náš starý známý kočkobus zdaleka není jediným zástupcem svého druhu. Film má ale bohužel i jednu nevýhodu. Oficiálně ho můžete zhlédnout jen v muzeu Ghibli v Mitace a v novém Ghibli Parku (a to ještě docela zřídka).

• Magie Howlova světa — Pokud mě sledujete dlouho, nebude pro vás žádnou novinkou, že Howlův kráčející hrad adaptuje pouze první část knižní trilogie britské spisovatelky Diany Wynne Jones. A můžu vám prozradit, že už samotný úvodní díl je v řadě míst jiný, než jak ho znáte z televize či kina. Osobně bych řekl, že je o poznání dospělejší a místy i temnější. Mimochodem, v knize taky zjistíte, odkud čaroděj Howl skutečně pochází. V dalších dvou pokračováních (Castle in the Air a House of Many Ways) už sice původní dvojice Howl a Sofie vystupuje jen ve vedlejších rolích, na magičnosti příběhů to ale vůbec nic nemění. První kniha vyšla i v češtině, další dvě seženete anglicky.

• Dospívání s Kiki — K napsání knihy o čarodějce Kiki inspirovala japonskou spisovatelku Eiko Kadono kresba její dcery. Vyprávění ale zdaleka neskončilo u příhody se vzducholodí, jak nám to krásně ukázal mistr Mijazaki. Celá série má dokonce hned devět dílů. Hned v tom druhém, který se odehrává zhruba rok od konce jedničky, sledujeme Kiki coby už dobře známou postavu z městečka Koriko. V dalších příbězích pak naše malá čarodějka dospívá, potkává svou „rivalku“ a dokonce ji čeká svatba. Tušíte, s kým? Doposud o tom věděli jen japonští čtenáři, letos ale vyšla druhá část (Kiki and the New Magic) konečně v angličtině a na příští rok se chystá taky trojka a potažmo i zbylé knihy. Těším se!

Tak co, jdete se okamžitě pustit do pokračování, nebo už je máte všechny dávno prostudované? A který z Ghibli příběhů je váš oblíbený?

Mata ne za dva týdny 👋

• ✅ Ryze praktický tip, který vám pomůže při cestování

• ✅ Pár nových japo-míst z Pobaltí

• ✅ Doporučení na knihu o kočkách

• ✅ A několik novinek ze zákulisí

Rada, co zachrání vaše zážitky

Na poslední cestě Japonskem se mi potvrdila jedna věc, kterou radím i dalším cestovatelům. Nespoléhejte se 100% na Google Mapy. Pro každodenní orientaci v Japonsku je to nenahraditelná aplikace, má ale své mouchy.

Jaké?

Read more

Kusama byla rebelka. Žena, co se prosadila ve světě, jemuž dominovali muži. Ikona. Globální ambasadorka Japonska. Královna puntíků, která svou tvorbou zasáhla i mě, člověka, co umění nikdy příliš nevyhledával. V posledních dvou letech jsem za ní přitom vyrazil hned dvakrát — jednou do Guggenheimova muzea v Bilbau a podruhé na japonský ostrůvek Naošima, kde stojí její slavné dýně.

Věřím, že třetím setkáním bude už zmíněný Amsterdam. Velká výstava Jajoi Kusamy tam startuje 11. září (poběží až do 17. ledna 2027).

Uměním za mír (v sobě i ve světě)

„Chci společně s vámi bojovat za skvělý svět bez atomových bomb, bez konfliktů a bez terorismu. Pojďme v tomto boji vytrvat!“ — Jajoi Kusama

Pro řadu lidí byla na první pohled především tou výstřední paní s barevným účesem. Pro mě taky. Za její nepřehlédnutelnou vizáží a silnými gesty se ale skrýval hluboký osobní příběh. Kusama prý od dětství trpěla těžkými halucinacemi a úzkostmi — slavné puntíky tak pro ni nebyly jen estetickým výstřelkem, ale katarzí a způsobem, jak zpracovat vnitřní démony, kteří ji pohlcovali.

Místo toho, aby ji psychické těžkosti a počáteční odmítnutí společností zlomily, vzala štětec a ze své jinakosti udělala největší přednost. Přetvořila ji v celosvětový fenomén.

Inspirovala. Byla důkazem, že člověk nemusí jít po vyšlapané cestě ani splňovat očekávání druhých, aby tady zanechal nesmazatelnou stopu. Ukázala, jak důležité je mít odvahu stát si za svým vlastním viděním světa. I kdyby to vidění bylo pokryté nekonečnými puntíky.

Kde se můžete s tvorbou Jajoi Kusamy setkat v Japonsku?

Vedle zmíněné Naošimy mrkněte třeba do:

• Matsumoto City Museum of Art (prefektura Nagano): Muzeum umění v autorčině rodném městě Macumoto spravuje jednu z nejucelenějších sbírek jejích raných i současných děl.

• Towada Art Center (prefektura Aomori): Na venkovním prostranství najdete hravou instalaci složenou z obřích barevných soch dýní, postaviček a hub, které fungují jako otevřený park.

• Yayoi Kusama Museum (Tokio, Šindžuku): Monografické muzeum otevřené v roce 2017 je zcela zasvěcené její tvorbě.

• Kirishima Open-Air Museum (prefektura Kagošima): Mezi stromy zde stojí její ikonické obří lodičky na vysokém podpatku a pestrobarevné květiny.

Mata ne za dva týdny 👋

Znáte?

A uvažovali jste někdy nad tím, jak se asi daří člověku, co vám ho s úsměvem prodal? V centru Tokia. Ve dvě hodiny ráno…

Mýtus vs. realita

Obvykle vám píšu o hezkých věcech, jednou za čas je ale užitečné vyměnit 2D pohled internetu za 3D realitu. A každodenní realita Japonska má ke krásným obrázkům ze sociálních sítí místy dost daleko.

COOL JAPAN: Tak se jmenuje oficiální strategie japonské vlády, která od roku 2013 proměnila anime, hry i jídlo v nablýskaný exportní produkt. Japonsko investovalo miliardy jenů do budování ideálního obrazu země. Animátoři pracující do úmoru? Neexistuje. Diskriminace obyvatel ze zasažené Fukušimy? U nás rozhodně ne. Genderová nerovnost? Však máme premiérku. Žijte podle ikigai a kupujte letenky!

Na první pohled by člověk řekl, že v Japonsku přece všechno funguje perfektně. Mačča, wabi-sabi a Totoro. Lepší země pro cestování není. Jsou ale věci, před kterými v zájmu vlastního pohodlí tak trochu zavíráme oči.

O čem se moc nemluví?

• Ne až tak pohodlné konbini: Nonstop provoz samoobsluh typu 7-Eleven nebo Family Mart je pro zákazníky skvělý, ale pro samotné majitele franšíz představuje tvrdý boj. Naráží na velký nedostatek lidí i přísné podmínky korporací. Nemluvě o tom, že v noci je velká část poboček ztrátová. Vyhazuje se ohromné množství jídla, které často ani není prošlé, jen aby pulty vypadaly každou sekundu perfektně. A zaměstnanci? Jsou nuceni k přesčasům u jedné z nejhůře placených prací v zemi.

• Neviditelná chudoba: Vzpomínáte na zprávy o tom, jak v rámci příprav na olympijské hry docházelo k vytlačování lidí bez domova z veřejných prostor? Rozhodně nešlo o ojedinělou událost. Parky ustupují komerčním projektům nebo dostávají speciálně navržené lavičky, na kterých se nedá ležet. Chudoba v zemi existuje, jen nesmí být vidět, aby nekazila dokonalý vizuál.

• Nedostupné bydlení: Zatímco influenceři čím dál častěji natáčejí videa o tom, jak si levně koupili a opravili opuštěný dům na japonském venkově, pro mladé Japonce ve městech je vlastní bydlení téměř nedosažitelné. Mnozí žijí v tzv. sharehousech (sdíleném bydlení) nebo u rodičů, což je i jednou z příčin, proč odkládají zakládání rodin.

Impuls otevřít tohle ne zrovna příjemné téma mi dala esej známé polské japanistky Karoliny Bednarz, která v článku postavila do ostrého kontrastu obraz vytvářený turisty se skutečnými problémy moderní japonské společnosti.

Po přečtení jejího textu by si člověk mohl pomyslet, že běžný turista = necitlivý konzument, který ignoruje okolní svět a slouží jako nástroj propagandy. Tak černé to ale podle mě není. Sám znám řadu lidí, kteří se o podobná témata aktivně zajímají. A taky, těžko po někom chtít, aby si před dovolenou dělal hloubkovou sociologickou sondu a odpíral si nadšení z cestování. Japonsko nás rozhodně má čím inspirovat. Což ale neznamená, že bychom se na něj měli přestat dívat kriticky.

Cílem tohoto příspěvku rozhodně není moralizovat — musel bych začít sám u sebe. A stejně tak vám nechci podsouvat názor, abyste se snad cítili špatně za to, že se vám Japonsko líbí (nebo že jste tam vůbec jeli). Věřím, že znalost a empatie k problémům místních nedělá Japonsko méně fascinujícím. Řekl bych, že je to přesně naopak, dělá ho lidštějším a reálnějším.

Mata ne za dva týdny 👋

Čekají na vás doporučení hlavně pro Hokkaidó a region Tóhoku, ale taky několik novinek v Tokiu. Jsou tam hotely, kavárny, obchody s keramikou, ale třeba i stánky s pudinky a květinová pole.

Celkem tam máte…

Read more

Dlouho jsme se neviděli.

Napadlo mě, že vám jako úplně první věc po návratu zkusím i textem zprostředkovat to správné japonské léto. Pokud jste ale byli za poslední týden aspoň jednou venku, dokážete si to určitě velmi živě představit.

Abych řekl pravdu, v Japonsku jsme chytli podstatně příjemnější klima. Dokonce nás zaskočilo i pár dešťových přeháněk…

V létě do Japonska? Jsi blázen!

Letní měsíce nemají mezi cestovateli příliš dobrou pověst. Částečně právem. Nejenže je v Japonsku vážně horko, ale díky vysoké vlhkosti jste obvykle mokří jen co vylezete z dobře vychlazeného ubytování.

Naštěstí na to můžete docela snadno vyzrát — třeba tím, že svou výpravu budete směřovat do severní části země.

Netvrdím, že bychom na ostrově Hokkaidó nebo v regionu Tóhoku nezažili jediný tropický den. Zvlášť při návštěvě květinových polí jsme se opravdu zapotili. Celkově ale můžu s klidným svědomím říct, že po stránce počasí byla naše cesta relativně příjemná. A to prohlašuju z pozice člověka, který obecně nemá léto v lásce.

Není to ale samozřejmě jen o výběru „správné“ destinace. Pro klidný a zdravý průběh je klíčové dodržovat několik osvědčených zásad:

• Ředit pobyt venku pravidelnými návštěvami vychlazených prostor (konbini, obchody, restaurace a jiné podniky nebo i dopravní prostředky mívají uvnitř zaručeně aspoň o 10 stupňů méně).

• Využít některé z ochlazujících produktů (chladící ubrousky, spreje nebo nákrčníky, UV slunečníky, ruční větráčky, atd.). Japonci jsou dobře připravení a většinu z toho seženete na každém rohu.

• Pamatovat na opalovací krém (kupte si je až na místě, ty japonské jsou asi nejčastější suvenýr, co po mě chtěl někdo dovézt).

• Dostatečně pít a pojídat zmrzlinu. Třeba sekaný led kakigóri rozhodně nesmíte vynechat! Můj tip? Zmrzlinárna Hačikóri v Akitě.

Když si tato pravidla osvojíte, máte nakročeno ke skvělému dobrodružství. Léto v Japonsku totiž mimo horka nabízí hlavně mnoho kouzelných festivalů (třeba i hudebních), dostupnější ubytování, možnost vystoupat na horu Fudži, rozkvetlá květinová pole, sezónní speciality, jako výborné nudle na studeno, a mnoho dalšího.

Nebudu vás přesvědčovat, že se z léta najednou stalo moje oblíbené roční období, ani náhodou. Rozhodně mám ale pro cestování do Japonska v červenci a srpnu zase o kousek větší pochopení. A sám si ho určitě v budoucnu zopakuju.

Už kvůli tomu, abych opět zažil situace, jako byly tyto — festival plný lampionů v malém městečku Jahiko nedaleko Niigaty (pokud nemáte Facebook, koukněte do mého výběru na Instagramu).

Mata ne za dva týdny 👋

PS: Témat jsem si samozřejmě dovezl plnou hlavu a některá už jsme si začali s Honzou plánovat pro náš podcast. Dosud vydané epizody najdete tady.

Read more

Obecně jsem bleší trhy přiblížil v dřívějším newsletteru, pro info koukněte tam.

Jedna věc se u podobných akcí rozhodně vyplatí, dorazit včas anebo klidně ještě před plánovaným startem. Nezřídka se totiž celá událost rozjede dříve a vám to umožní volnější pohyb i případnou první volbu…. Pokud se tedy stihnete zorientovat, třeba na trzích Oedo v Tokiu totiž bývá přes 200 prodejců.

Jaké věci můžete očekávat?

Read more

Read more

V posledním newsletteru před odletem do Japonska se chci totiž podělit o několik tipů na méně tradiční suvenýry, které jsem si v průběhu let dovezl.

Když si vybavím úplně první cestu, můj kufr zaplnily hlavně sladkosti, pár anime figurek, sada jídelních hůlek a několik drobných talismanů. Zkrátka věci, které napadnou asi každého.

O několik návštěv země později se ale obsah zpátečního zavazadla docela proměnil. Řekl bych, že bývá více praktický. Netvrdím, že bych už domů nevozil čaje nebo karé kostky, ale přece častěji vyhledávám věci, které nezmizí po prvním vaření.

A přesně o nich vám teď píšu. Deset nákupů, které přečkaly zkoušku času a i po letech mají své pevné místo v mém (skoro) každodenním životě.

Mé oblíbené suvenýry

• Deštník — Není od věci dovézt si ten průhledný, co seženete za pár korun třeba v supermarketu (kolemjdoucí v Česku vždy překvapí), ale doporučil bych taky značku Hokusai Graphic. Mají pár poboček ve velkých městech a dělají opravdu kvalitní deštníky s řadou nádherných vzorů. Velké i malé. Doma jich máme už několik a další pravidelně vozím jako dárky.

• Karabina ve tvaru Totora — Na Ghibli produkty se vyplatí vyrazit do oficiálních obchůdků Donguri Kjówakoku, a ze všech blbinek, co jsem si tam v průběhu let pořídil, je tahle asi nejméně tradiční, byť maličká. Už několikrát mi ale přidělala starosti, protože mate letištní skenery (asi vypadá jako zbraň). Doporučuji nevozit v příručním zavazadle…

• Stojánky na kartáčky — Minimalismus, co mě baví! Všiml jsem si jich v jednom našem ubytování v Tokušimě a hned začal hledat, kde je můžu sehnat. Prodávají se v Muji, nemáte zač.

• Pouzdro na kabel — Když už je řeč o Muji (což je taková japonská něco-jako-ikea), další drobnost, kterou mám v ruce opravdu denně, je jednoduché a praktické pouzdro. Spodní část se dá po vysunutí využít i jako stojánek na mobil.

• Předložka do koupelny — Vůbec první ne-jídelní věc, co jsem si kdy v Japonsku pořídil. Obchod už si bohužel přesně nevybavím, šlo o nějakou obdobu Hornbachu, ale když jsem tam ten Ghibli vzor s kocourem Džidžim viděl, nemohl jsem ji nechat ležet.

• Vlastní razítko hanko — Nejde o něco, co byste využili zrovna pravidelně, ale kromě talismanu to může být i originální ozdoba na pohledy. Jednoduché razítko s vaším jménem si můžete nechat udělat na počkání třeba v některém papírnictví.

• Podtácek — Existují Češi, co nemají rádi podtácky? Neříkám, že jsem sběratel, ale když vidím opravdu hezký kousek, tak ho občas koupím. Z Japonska mám doma zatím dva a ten novější jsem objevil na Jakušimě. Má tvar ostrova a je z lokálního dřeva.

• Hrníčky — Mohl bych zmínit krásné čawany na mačču, co jsme si koupili předloni v Kanazawě, ale stejně nejčastěji používáme dva úplně jednoduché tmavomodré hrnky, které jsme úplně náhodou objevili v běžném hypermarketu v Kurašiki.

• Obrázek z tržiště — Nejen na blešácích můžete často narazit i na lokální umělce a od těch já nakupuju moc rád, protože je tím nejen podpoříte, ale současně získáte něco jedinečného. Naším posledním úlovkem je obrázek koi kapříků.

• Kraťasy — Oděvní značka Uniqlo je legendární. Mají super trička i ponožky, ale osobně bych vám doporučil mrknout na kraťasy. Jsou rozhodně jedny z nejlepších, co jsem nosil. Pohodlné, s dobrým zapínáním a dostatkem kapes, kdy v jedné z nich najdete i speciální místo na telefon. Doma už mám dva páry a letos chci přidat ještě jedny v jiné barvě. Mám pocit, že je to řada Geared. Výborné, hlavně outdoorové kraťasy, pak má i značka Montbell.

Tolik za mě.

Výhoda je určitě i to, že žádná z uvedených položek nestála víc než pár stokorun, takže vás podobné nákupy nezruinují.

Jestli jste se něčím z toho inspirovali, budu jen rád. A stejně tak ocením, když se podělíte o vlastní doporučení. Ať vím, po čem se pídit příště.

Mata ne v srpnu — a sledujte mou aktuální výpravu na sítích 👋

PS: Suvenýry byly tématem taky našeho podcastového povídání s Honzou, takže pokud chcete další tipy, zamiřte na Spotify nebo jinou oblíbenou poslechovou platformu. Nová epizoda bude dostupná už brzy.

Jak můžete vidět na mapce níže, jen v Tokiu na mě blikají desítky zelených vlaječek, které značí nejčastěji nové kulinářské body k otestování. Žluté hvězdy jsou fajn místa, kde se mi líbilo a srdíčka tradičně dávám těm nejlepším, kam se rád vracím: Má ho třeba má oblíbená restaurace na Šindžuku Fuunji. Doporučuji, ale počítejte s frontou.

Jak vybrat dobrý podnik?

Read more

PS: Už teď vám můžu prozradit, že příští epizoda se bude týkat podstatně pozitivnějšího tématu: suvenýry. Co sami vozíme domů a co naopak přivézt s sebou do Japonska, třeba pro náhodné nové přátele.

Spousta lidí si možná představí uctivé fanoušky, kteří po zápasech na mistrovství světa poctivě uklízejí stadion. Přesně jako teď během šampionátu v USA.

Anebo Krále Kazu (Kazujoši Miura), legendárního hráče, který svou profesionální kariéru začal už v roce 1982… A pokračuje dodnes. Ve svých 59 letech kroutí další sezónu v dresu pětiligového klubu Atletico Suzuka.

Přiznám se, že sám fotbal moc nesleduju. I přesto mám ale zrovna tohle spojení jasně dané: Japonský fotbal = Kapitán Cubasa. Láska z dětství a nejspíš i vůbec první anime, které jsem sledoval.

Znáte ho?

Globální jackpot

Když autor Jóiči Takahaši v roce 1981 mangu poprvé vydal, fotbal v Japonsku zdaleka neměl takové renomé. Národním sportem číslo jedna byl (a stále je) baseball a profesionální fotbalová liga v zemi vůbec neexistovala. Takahaši se ale během sledování světového turnaje v roce 1978 do fotbalu zamiloval a řekl si, že ho zkusí představit i japonským dětem.

Asi tušíte, že trefil jackpot. Příběh o malém klukovi, který bere míč jako svého nejlepšího kamaráda a sní o tom, že vyhraje pro Japonsko mistrovství světa, měl v zemi obrovský úspěch — Cubasa motivoval tisíce dětí k tomu, aby vyměnily baseballové pálky za kopačky a svým způsobem tak připravil půdu pro to, aby mohla v roce 1992 vzniknout profesionální J.League.

K inspiraci Cubasou se dnes hrdě hlásí největší legendy japonského fotbalu jako Hidetoši Nakata, Šunsuke Nakamura, zmíněný Král Kazu, ale taky hvězdy světového formátu: Andrés Iniesta, Zinedine Zidane, Lionel Messi i Kylian Mbappé.

Takahaši zkrátka udělal z fotbalu epickou podívanou plnou „superhrdinských“ střel popírajících fyziku a trefil dokonalé načasování. V tehdejším Japonsku zaplnil sportovní vakuum, zatímco na Západě nabídl dětem vůbec první dynamický seriál o jejich milované hře. A samozřejmě postavy, ve kterých se dokázal zhlédnout každý.

Tip pro opravdové fanoušky

Pokud stejně jako já patříte mezi milovníky Cubasy, doporučuji (vedle nákupu originální mangy) při cestě po Japonsku navštívit tokijskou čtvrť Kacušika. Je to autorovo rodiště a hned na několika místech zde najdete bronzové sochy znázorňující hlavní postavy příběhu.

Pro mě osobně to bylo splnění jednoho z dětských snů.

Mata ne za dva týdny 👋

PS: Pokud neznáte ikonický song z úvodní znělky seriálu, hned to napravte!

Ano, letní měsíce v Japonsku jsou náročné a kdo je chce zvládnout ve zdraví, ten se musí připravit. Taky mě to letos čeká.

O to víc mě před pár dny zaujala zpráva lektorky japonštiny Elišky Novákové, která si na tento rok připravila e-mailového Průvodce japonským létem. Skvělý nápad!

A protože mě to vážně moc zaujalo, poprosil jsem Elišku, jestli by aktuální vydání mého newsletteru nevzala na sebe — a připravila pro vás malou ochutnávku toho, o čem její letní série bude. Vybrala si k tomu mé nejoblíbenější téma: zmrzlinu. 🍧

Kakigóri

Když se řekne léto, Japoncům se mezi prvními vybaví tradiční japonská zmrzlina kakigóri (かき氷) — led nastrouhaný na tak jemné plátky, že připomíná čerstvě napadaný sníh. Ten se pak polévá sirupy a zdobí ovocem, sladkými fazolemi azuki nebo kondenzovaným mlékem.

Jak taková zmrzlina vypadá? Podívejte se na stránky japonské restaurace Momidžija.

Možná vás překvapí, že kakigóri jedli už okolo 11. století; byla to luxusní pochoutka pro členy kjótského císařského dvora. V té době se led uchovával ve speciálních ledových sklepech himuro (氷室). Nejbližší himuro bylo ve vedlejší prefektuře Nara, která v létě dávala uchovaný led císaři.

Jak tehdy kakigóri připravovali? Led se strouhal nožem a poléval sirupy z různých rostlin: vinné révy, horské hortenzie nebo břečťanu. Jedovatých látek z hortenzie a břečťanu se kuchaři zbavovali fermentací.

V období Edo (17.-19. století) si na kakigóri začala pochutnávat i knížata v tehdejším Tokiu. Běžní Japonci si museli počkat až na konec 19. století, kdy v Jokohamě otevřel první stánek. Led dováželi z ostrova Hokkaidó a typické příchutě tehdy byly:

• Kintoki - se sladkými fazolemi azuki

• Juki (sníh) - led posypaný cukrem

• Mizore (déšť se sněhem) - led přelitý čirým sirupem

Po 2. světové válce se pak začaly používat vícebarevné sirupy, ovoce a kopečková zmrzlina. Dnes mezi nejoblíbenější příchutě patří mačča, jahoda, mango nebo „blue hawaii“, což je prostě modře obarvený sirup. A někdy se objevují i slané varianty, jako třeba kakigóri s příchutí špaget carbonara na styl studených nudlí hijaši čúka.

Chtěli byste kakigóri ochutnat, ale do Japonska se teď nedostanete? Občas ho nabízí na japonských akcích různě po Česku nebo si na něj můžete zajít do restaurace Izumi v Praze.

Toužíte se o japonském létě dozvědět víc? V tom případě si nenechte ujít e-maily plné zvyků, letních festivalů a jídla, které Eliška připravila coby Průvodce japonským létem 🎐

Eliško, ještě jednou moc díky!

A já se na vás budu těšit opět za dva týdny.

Mata ne 👋

PS: V červenci, kdy budu v Japonsku, newslettery sice vycházet nebudou, o to víc čerstvých postřehů ale najdete hlavně na mém Instagramu. A pokud jste mezi předplatiteli, neváhejte si napsat o pohled nebo klidně i malý suvenýr. 😉

„Bylo by super sdílet pohled na aktuální témata v Japonsku očima dvou lidí! Někoho, kdo žije v Česku a pozoruje věci spíše z dálky, a někoho přímo na místě.“

Zhruba taková myšlenka stojí za touto novou podcastovou sérií, kterou jsem pracovně nazval Mimořádná linka — pravidelně a na dálku se budeme, s japanologem Honzou Hromkem, scházet u mikrofonu, abyc…

Read more

Katarzyna Boni se specializuje na psaní o Asii. Několik let žila v Japonsku, Číně, Kambodži, Thajsku... V oceňované knize „Ganbare! Workshopy smrti“ otevřela příběh lidí, kteří se srovnávají s následky ničivých událostí roku 2011, zemětřesení, vlny cunami a katastrofy v jaderné elektrárně Fukušima.

Read more

A je to velká škoda!

Představte si obrovský kus země, kde se divoké sopečné hory střídají s hlubokými cedrovými lesy, rýžovými políčky a skrytými horkými prameny. Je to kraj, kde vám v létě bude o něco příjemněji a v zimě zažijete tu největší sněhovou nadílku na světě. Oblast, kde se vyrábí jedno z nejlepších saké a kde čas plyne o poznání pomaleji.

Zkrátka ten autentický, tichý a spirituální venkov, který v blikajícím a neonovém Tokiu nemáte šanci zažít.

Jenže většina turistů tam stejně neskončí.

Past jménem „Zlatá trasa“

Konečně máte letenky a vaše vysněná cesta do Japonska se blíží. Vyhnete se Tokiu a Kjótu? Asi ne. Stejně jako by turisté na dovolené u nás nejspíš nevynechali Prahu. Jasně, bylo by skvělé prošlapat si Jeseníky, ale kolik lidí to napoprvé udělá…

Populární oblasti jsou populární právem. Výborná dostupnost, pohodlné zázemí, hromada atrakcí, super jídlo, památky, noční život. Prostě to Japonsko z pohlednic a instagramových reelsek.

Na nic jiného obvykle nezbyde čas.

Pokud nevyrazíte do Japonska opakovaně, šance, že budete objevovat odlehlejší lokality jako Tóhoku, je relativně malá. A dává to dobrý smysl. Třeba i proto, že:

• Šinkansen vás dnes sice doveze do velkých měst bleskově, ale k řadě památek se bez auta dostanete jen těžko. A do řízení se každému nechce.

• Tóhoku nemá jeden jasný benefit, ikonický bod, na který by lidi lákalo. Nabízí od všeho trochu (příroda, kultura, festivaly), ale nic, s čím byste si oblast na první dobrou spojili.

• Protože sem cizinci historicky moc nejezdili, infrastruktura není tak pro-turistická. Méně anglických cedulí, omezenější možnosti ubytování, atd.

Tak trochu začarovaný kruh.

Na druhou stranu, jestli se vám poštěstí vyrazit do Japonska více než jednou, jste v zemi na delší dobu, anebo zkrátka rádi jezdíte opačným směrem než davy, má pro vás tento „nezájem“ nejednu výhodu.

Třeba nižší ceny a téměř jistou šanci, že utečete před turistickým šílenstvím. Tokio a Kjóto momentálně praskají ve švech.

A k tomu uvidíte místa, která jen tak někdo z našinců nezná:

• Skalní chrám Jamadera

• Obří rýžové obrazy ve vesnici Inakadate

• Úchvatné lucerny z Aomori (a nedaleké město Hirosaki)

• Záliv Macušima poblíž Sendai

• Samurajskou čtvrť Kakunodate

Je toho fakt hodně a celý region jde turistům pomalu naproti.

Stihli jste už nějakou jeho část navštívit? Co se vám líbilo nejvíce? Rád si přečtu vaše tipy.

Mata ne za dva týdny 👋

PS: Tóhoku jsem si jako téma aktuálního newsletteru vybral i proto, že se tam brzy chystám. Po docela dlouhé době — naposledy jsem byl v roce 2018 v Aomori. Své zážitky a postřehy s vámi samozřejmě budu sdílet. Už za necelé dva měsíce. Připravte se. 😉

A právě tomu druhému bych se dneska rád věnoval.

Místo, kde budu spát, je totiž velká součást zážitku, které se snažím věnovat přiměřeno…

Read more