Šinkan-zen 🚅 05/2024 - (Ne)viděné Japonsko
Krátce o Japonsku.
Někdy si naivně říkám, že už mě Japonsko nemá čím překvapit. Právě ty opakované cesty mi ale dávají lepší příležitost zaměřit se na detaily, které mi dřív unikaly. Letos si tak třeba vůbec poprvé pořádně uvědomuju, jak dobře jsou tady připraveni na nevidomé.
Oficiální statistiky říkají, že lidí s nějakým typem zrakového postižení žije na japonských ostrovech zhruba 300 tisíc (v Česku je to pro srovnání necelých 20 tisíc a celosvětově pak zhruba 40 milionů).
Všimnete si toho hned na letišti, kde jsou první vodící linie, které vás přes vlak nasměrují až do městského centra. Tato žlutá, tzv. hmatová dlažba je přímo japonský vynález. Přišel s ním Seiiči Mijake a poprvé se jeho desky využily v roce 1967 v Okajamě, odkud se postupně rozšířily do dalších částí Japonska a nakonec i do celého světa. Doslova revoluční a přitom zdánlivě jednoduchá věc.
Dnes v Japonsku v podstatě nevyjdete na ulici, aniž byste si nějaké navigace pro nevidomé nevšimli. Jsou na chodnících, na vlakových zastávkách, v obchodních domech. Usnadňují pohyb a vedou lidi bezpečně tam, kam potřebují. Podle vzoru na dlaždicích zároveň rozlišíte, jestli můžete jít pohodlně vpřed, nebo vás čeká nějaká překážka, třeba v podobě přechodu přes ulici.
Hmatový vjem každopádně pomáhá i jinak. Na některých nádražích jsou vidět mapy uzpůsobené pro navigaci dotykem (stisk tlačítka spustí i audio průvodce), na plechovkách s pivem je Braillovým písmem vyznačené, že jde o alkohol, a drobné výseky v obalu vám prozradí, že v ruce nedržíte džus, ale plnotučné mléko. Užitečné vychytávky pro život.
Japonci ale nezůstali jen u toho a do navigace zapojují taky zvuk, který pomáhá opět hlavně na rušných vlakových stanicích. Pomáhá a uklidňuje, protože místo otravných znělek zde cestující naviguje cvrkot a zpěv ptáků. Upozorní na vlak, jezdící schody, ale i typ linky. Schválně se zaposlouchejte třeba do melodií na okružní lince Jamanote v Tokiu. Každá stanice této páteřní dráhy má svou vlastní, unikátní znělku.
Ve zdejších rušných městech, které umí být nepříjemně hlučné, je to milé zpestření.
Moje postřehy jsou samozřejmě poznámkami laika. Mnohem zajímavější a cennější by bylo poslechnout si reálnou zkušenost někoho, kdo tyto praktické prvky skutečně využívá. Kdybyste o nějakém japo-cestovateli se zrakovým znevýhodněním věděli, budu rád, když mě propojíte.
V každém případě to vnímám pozitivně a těší mě, že Japonsko myslí i na pohyb lidí, kteří musí překonávat mnohem víc překážek než „jen“ ty davy lidí.
Mata ne za dva týdny 👋
PS: Pardon, že tentokrát rozesílám nezvykle v pátek. Včera jsme se neplánovaně zamotali do dopravních komplikací mezi Ósakou a Kjótem, takže na psaní už nezbyl čas…
Chcete víc Japonska? Prosím tudy Yatta.cz.
Nebo se rovnou staňte Patronem newsletteru. 🤜🤛