Šinkan-zen 🚅 07/2024 - Sběratel razítek
Krátce o Japonsku.
Jsem od přírody sběratel. I proto se často snažím sám sebe uchránit a některé věci si záměrně nekupuju, protože by se to mohlo zvrhnout. Třeba jako u těch deskovek, o kterých jsem psal minule. Jenže Japonsko je pro nás chronické sběratele jako stvořené a odolat je rok od roku těžší. Jedné takové pasti jsem letos podlehl…
A začal sbírat razítka.
Razítka v Japonsku najdete na mnoha vlakových nádražích, ať už jsou velká nebo menší. Mají je ale i letiště, různé památky nebo jinak populární místa, jako je např. historická stezka samurajů a kupců mezi městy Magome a Cumago (Nakasendo).
První „nádražní“ razítko se údajně objevilo v roce 1931 na stanici ve městě Fukui, které leží zhruba hodinu a půl cesty vlakem na sever od Kjóta. Cílem bylo podpořit lokální turismus a zaujmout mladé lidi, aby více cestovali. S odstupem téměř 100 let můžeme říct, že se to docela povedlo. Za razítky dnes totiž necestují jen místní, ale taky tisíce turistů ze zahraničí. Na Facebooku dokonce existuje několik početných komunit, kde si lidé vyměňují „sběratelské zkušenosti“ a chlubí se úlovky.
Podělím se stručně o ty své, poznatky i tipy:
V prvé řadě, funguje to jednoduše. Na místě je zkrátka razítko (občas přidělané na řetízku), krabička s inkoustem a malý stoleček. Nic neplatíte, je to zdarma.
Razítka obvykle najdete poblíž turniketů nebo Informací. U větších nádraží doporučuji zeptat se někoho ze zaměstnanců stanice na „stampu“.
Dotaz u personálu se vyplatí i proto, že mají razítka občas schované u sebe v budce. Všiml jsem si toho hlavně na malých, ne moc frekventovaných stanicích.
Mějte ideálně vlastní notes. Na některých místech sice jsou k dispozici papíry, není to ale pravidlo (spíš není). A navíc, papíry se snadno poztrácí, v sešitě to vypadá lépe.
Dávejte si bacha na inkoust a jak moc tlačíte. Jestli máte možnost, je dobré si to nejdříve zkusit bokem, ať pak nemáte z razítka jen flek nebo naopak skoro neviditelný obrys.
Co jsem sám narazítkoval, střídají se v zásadě 4 barvy (červená, černá, modrá a zelená). Největší radost jsem měl, když se střídaly, protože to pak vypadá lépe. Chce to ale trochu štěstí.
Některá místa mají razítek hned několik a v různých velikostech nebo tvarech. Třeba v Hakone nám podali snad čtyři, to samé na zmíněné stezce Nakasendo, kde bylo i jedno originální obloukové.
Abych to hned napoprvé nepřehnal, sbíral jsem hlavně razítka, která byla snadno dostupná, případně k nim vedla jednoduchá cesta. I proto třeba nemám ty z nádraží Šindžuku a Šibuja, kterými jsem sice projížděl často, ale prodírat se davy kvůli něčemu takovému mě zkrátka odradilo a raději jsme s partnerkou čas využili lépe (přestože věřím, že razítka tam budou pěkná, možná s psem Hačikem?).
Co je na razítcích super, že fungují jako hezká připomínka vaší cesty, protože obvykle znázorňují symboly spjaté s místem, kde zrovna jste. Osobně jsem si nejvíce oblíbil jedno ze stanice poblíž čtvrti Gion, na kterém je krásně ztvárněná gejša. Jinde narazíte na hrady, historické vlaky, zahrady, květiny nebo třeba siluetu ostrova. Pohromadě to pak vypadá vážně pěkně. Jo a někdy můžete dokonce narazit na sezónní razítka nebo taková, co se prodávají v automatech, ale to jsou spíš raritky.
Tak co, podařilo se mi zažehnout váš zájem o japonská razítka?
Mata ne za dva týdny 👋
PS: Kdybyste se chtěli potkat, brzy mě čekají dvě přednášky. Jedna bude 9. června na festivalu FanAsia v Bratislavě. Druhá jen o pár dnů později, 13. června v Praze. Brzy o nich napíšu více na sítích.
Chcete víc Japonska? Prosím tudy Yatta.cz.
Nebo se rovnou staňte Patronem newsletteru. 🤜🤛