Při brouzdání internetem jsem narazil na obrázek, který vám musím nasdílet. Vtipně totiž poukazuje na dualitu Japonska, na kontrast mezi tou moderní tváří, jež nastavuje světu, a místy až zastaralými procesy a zvyky, kterých si často všimnete teprve ve chvíli, kdy dorazíte na místo.
Vesele to podtrhl jeden z komentářů:
„Japonsko už od 80. let žilo v roce 2000. Akorát, že tam zůstalo.“
Jak se říká, je to vtipné, protože je to pravda.
Země budoucnosti?
V době, kdy jsem o cestě do Japonska pouze sníval, byla moje představa jasná — viděl jsem hypermoderní zemi, kde se lidé dopravují rychlovlaky a v restauracích vás obsluhují roboti. Názor jsem začal pomalu měnit ve chvíli, kdy jsme v roce 2014 v centru Tokia, na Šibuji, nedokázali najít místo, kde bychom zaplatili kartou… A to jsme z nouze navštívili i McDonald’s. Ani dnes se tam bez hotovosti neobejdete.
Případně když mi kamarád vyprávěl, jak s Japonci domlouval promítání filmu na japonský festival v Česku a místo digitální kopie mu chtěli poslat filmový kotouč lodí.
Tehdy jsem začal poznávat druhou tvář země, která v některých ohledech skutečně došla velmi rychle pokroku a… zamrzla na místě.
Na vině je mj. velká byrokracie, která pokroky často brzdí, ale třeba taky rychle stárnoucí populace. Téměř 30 % Japonců je starších 65 let (mají dokonce nejvíce osob nad 100 let, přes 85 tisíc). U nás nebo v Rakousku je to jen trochu přes 20 %, v Německu 22 % a USA nebo Jižní Korea mají dokonce jen kolem 17 %. Jak asi tušíte, staří lidé po pokroku zase tak moc neprahnou. Jsou rádi, že věci fungují tak, jak si na ně zvykli. Není to ale samozřejmě jen o důchodcích.
Japonsko hodně lpí na tradicích, kontinuitě, a změny jsou spíše opatrné a pomalé. Ve společenských i obchodních zvyklostech. Vidět je to například v přetrvávajícím používání osobních pečetí (hanko) nebo u faxů, kde si troufnu tvrdit, že si velká část z nás už ani nevzpomene, jak přesně vypadaly. Já ho viděl naposledy u strýce před 25 lety. A teď si tipněte, kolik japonských domácností fax stále používá. Tušíte? Když vláda v roce 2020 provedla průzkum, ukázalo se, že jich je 34 %.
Japonsko skutečně v mnoha ohledech je zemí budoucnosti a pokroku, ale jsem si jistý, že vás stejně tak překvapí, v kolika oblastech je vlastně pozadu. Ukázala to znovu i nedávná pandemie.
Když se uzavřely školy kvůli opatřením proti šíření viru, řada učitelů musela improvizovat, jak zajistit, aby jejich žáci dostali potřebné materiály. A tak objížděli domácnosti osobně a rozváželi tištěné materiály žákům domů, protože digitální infrastruktura na to nebyla připravená.
Abych to uzavřel, můj pohled na Japonsko dvou světů loni krásně ilustrovala koupelna, kterou jsme měli v jednom milém rjókanu (tradičním hostinci) v Beppu. Posuďte sami:
Prostě Japonsko.
Mata ne za dva týdny 👋
Pokud jste ještě „nehlasovali“ v mém dotazníku o nejlepší japo-podnik v Česku a na Slovensku, neváhejte se zapojit (nebo sdílet dále). Arigató!
Chcete víc Japonska? Prosím tudy Yatta.cz.
Nebo se rovnou staňte Patronem newsletteru. 🤜🤛