Šinkan-zen 🚅 15/2025 - Pačinko
Krátce o Japonsku.
Cvak. Cink.
Světla, hluk, kuličky.
Závislost. Stigma.
Šedá zóna…
…pačinko.
Pačinko herny jsem při cestách po Japonsku vždycky vnímal, ale nikdy neměl chuť do nich vstoupit. Hazard mě neláká a ta ohlušující směs blikání, elektronické hudby a cinkání tisíců kovových kuliček mě jednoduše odrazovala.
A tak jsem je ignoroval.
Pod kůži se mi ale nakonec přece jen dostaly, pouze v jiné formě. A to když jsem před lety narazil na stejnojmenný román korejsko-americké autorky Min Jin Lee.
Špinavý byznys
Příběh knihy Pačinko sleduje několik generací jedné korejské rodiny. Ústřední postavou je mladá Sundža, která v době japonské okupace Koreje odchází do Ósaky, kde bojuje s chudobou, diskriminací a otázkami vlastní identity. Jednou z mála cest k lepšímu životu se pro její rodinu časem stávají právě pačinko herny – vzácná možnost výdělku, ovšem spojená se stigmatem a vazbami na organizovaný zločin.
Upřímně, málokdy jsem se cítil tak provázaný s osudy knižních postav, jako v tomto případě.
Samotné pačinko je v knize spíš kulisou než hlavním dějem, ale kulisou, která odráží reálnou a nepěknou historii.
Jak to funguje?
Původně nevinná stolní hra se v poválečném Japonsku rychle proměnila v masovou zábavu pro dospělé. A protože Japonci toto odvětví považovali za málo prestižní a bez větší budoucnosti, chopili se provozu právě etničtí Korejci, tzv. zainiči.
Mnozí začínali s jedním malým podnikem a během let vybudovali celé řetězce.
V hernách, kterých jsou v zemi tisíce, nevyhráváte peníze, ale kuličky. Ty následně vyměníte za věcné ceny (třeba krabičku cigaret nebo šperk), které pak o pár metrů dál „náhodou“ odkoupí jiná firma. Za skutečné peníze.
Herna se tím formálně drží mimo zákaz hazardu, ale reálně je to sofistikovaný obchvat zákona. Tento „trojitý směnný systém“ funguje už desítky let a úřady ho tiše tolerují.
Prostě zvláštní šedá zóna, kde lze snadno prohrát celou výplatu.
V 70. a 80. letech byly pačinko herny na vrcholu. Desítky tisíc podniků po celé zemi, miliardové obraty, fronty hráčů od rána. Ještě v roce 1995 fungovalo v Japonsku přes 18 000 heren. Dnes je počet zhruba poloviční, i tak ale roční tržby tohoto odvětví přesahují např. ty z kasin v Las Vegas. Je to stále kulturní fenomén a pro řadu starších lidí součást každodenní rutiny.
Vzpomněl jsem si, protože…
Jsme si naši letošní cestu do Japonska zpestřili právě návštěvou Koreje.
Byl to pro mě nejen impuls znovu zavzpomínat na oblíbený příběh, ale zároveň se konečně podívat i na jeho seriálovou adaptaci z Apple TV. Některé dějové linie zde sice trochu odbíhají, atmosféru si ale i tak drží dobrou a rozhodně stojí za doporučení – zvlášť pokud vás nebaví na Japonsko pořád koukat jen přes ty růžové brýle.
A to se, věřím, občas opravdu hodí.
Dejte Pačinku šanci. V libovolné verzi.
A jestli náhodou vyrazíte do skutečné herny, nezapomeňte špunty do uší. Jinak vám to „cvak-cink“ bude znít v hlavě ještě druhý den.
Mata ne za dva týdny 👋
🍙 Chcete seznam 200+ super míst v Japonsku a další bonusy?
Přidejte se mezi Patrony newsletteru. 🤜🤛