Největší radost mívám z tipů, které se ke mně dostanou úplnou náhodou.
Třeba když jedu vlakem do mého oblíbeného horského městečka Kója a najednou se dám do řeči s párem cestovatelů, kteří si přisednou vedle — povyprávím jim o tom, co jsem viděl na jihu ostrova Kjúšú, a oni mě přesvědčí, abych určitě vyrazil na stezku Nakasendó. Zvlášť pokud si chci užít japonskou přírodu bez turistů.
Ten plán jsem si okamžitě zapsal do deníku.
Realizace sice zabrala několik let, mimo jiné kvůli uzavření Japonska z důvodu pandemie, dnes už ale stejně jako mladá dvojice z Polska lákám ostatní, aby si trasu mezi vesničkami Magome a Cumago rozhodně přidali do itineráře.
A vy jste tam už byli?
Dnešní newsletter je ochutnávka z mé nové přednášky o tom, jak si užít Japonsko aktivně, bez lidí a v přírodě. Třeba se u povídání potkáme naživo. Máte tip, kam s ní vyrazit?
Na cestě starým Japonskem
V období Edo (1603–1868) existovalo v Japonsku pět významných tras, které spojovaly hlavní město šógunátu Edo (dnešní Tokio) s ostatními částmi země. Šlo o cesty se zásadním významem pro dopravu, obchod, komunikaci a celkovou kontrolu území.
Vsadím se, že přinejmenším o té nejznámější z nich už jste slyšeli: Tókaidó, která vedla pobřežím z Eda do Kjóta. Na její motivy vznikla i populární stolní hra (moc doporučuji). Z původní cesty toho ale dnes bohužel moc nezbylo, protože většinu překryly moderní silnice a železnice.
Naštěstí existuje její „vnitrozemská sestra“ Nakasendó, alternativní trasa vinoucí se přes horské průsmyky a pohoří — s krásnými scenériemi a kdysi i desítkami poštovních stanic. No a právě úsek mezi zmíněnými vesničkami Magome a Cumago je ten nejvíce zachovalý. Skoro jako zakletý v čase.
Jak vyrazit?
Dostat se na Nakasendó je opravdu jednoduché, třeba přímým lokálním vlakem z Nagoje. Po nějakých dvou hodinách jízdy vystoupíte na stanici Nakacugawa, svezete se dvacet minut autobusem a jste na místě.
Čeká vás necelých osm kilometrů dlouhý výlet přírodou, kde se z každého rohu může při troše fantazie vynořit skupinka samurajů nebo úřední posel nesoucí zprávu od císaře.
Výhoda? Cesta není náročná. Pokud jste někdy byli na procházce v lese, věřím, že to zvládnete. Stačí dobré boty. I pomalým tempem vám zabere sotva 3-4 hodinky a zhruba uprostřed trasy si navíc můžete odpočinout ve staré čajovně. Čaj je zdarma.
Jen pozor na medvědy! Podle místních se zde prakticky nevyskytují, ale i tak není od věci občas rozeznít zvonky, které cestou potkáte.
Je to součást zážitku.
A dost možná jediný výraznější zvuk, který na tomto klidném místě uslyšíte.
Mata ne za dva týdny 👋
Další momentky z této stezky nasdílím na Instagramu a Facebooku.
🍙 Chcete seznam 200+ super míst v Japonsku a další bonusy?
Přidejte se mezi Patrony newsletteru. 🤜🤛