Šinkan-zen 🚅 11/2024 - Pozemšťané

Krátce o Japonsku.

„Čteš fakt divné věci,“ řekla mi přítelkyně, když došla na poslední stránku knihy, kterou si ze zvědavosti před pár dny vytáhla z mé poličky. Jmenuje se Earthlings (orig. Čikjú Seidžin; česky by to mohli být Pozemšťané) a napsala ji Sajaka Murata.

Murata je fenomén. Skoro bych řekl takový nový Haruki Murakami. Jeho věhlasu sice ještě nedošla, ale ocenění už posbírala spoustu — včetně prestižní Akutagawovy ceny. Novely Konbini Ningen, která se jako první přeložila do angličtiny, se po celém světě prodalo přes 2 miliony výtisků. Bavila mě natolik, že jsem ji začal okamžitě všude doporučovat. U nás knihu najdete pod názvem Za sklem.

Její příběhy jsou skutečně zvláštní, sám bych klidně zopakoval to označení divné. Murata totiž umí čtenáře zavést do míst, kam by sám možná raději nevkračoval. Zvlášť v případě Pozemšťanů je ta cesta docela temná, šokující a provokativní. A taky má dar psát vážně otravné postavy, jedny z nejhorších, co jsem v literatuře zažil. Pokud vás ale zajímá, s jakými problémy se japonská společnost potýká, tohle jsou tituly pro vás.

Tři zatím přeložené knihy (jedna česky, dvě anglicky) jsou navíc relativně krátké a dovedou vás k nejednomu zamyšlení.

Murata vs. Japonsko

Společným rysem je autorčina kritika zavedených norem a tlaku na jednotlivce, aby se přizpůsobil očekávání společnosti a dostál své úloze. Jak říká jedno japonské přísloví:

„Hřebík, který vyčnívá, bude zatlučen.“

Odlišnost se zkrátka nesluší. Japonci stojí jako jeden celek. Sajaka Murata ne. Postavy, které vykresluje, kráčí mimo běžné společenské normy a zpochybňují, co je považováno za „normální“. Prodavačka Keiko (Za sklem) i „mimozemšťanka“ Nacuki z druhé knihy bojují s tím, jak být samy sebou v prostředí, které je nutí ke změně. K uniformitě. Jakou cenu ale platíme za to, že se snažíme zapadnout do šablon?

Knihy rodačky z prefektury Čiba otevírají kontroverzní a hluboká témata včetně sexuálního zneužívání. Strefují se do moderní pracovní kultury, ale i tradičních genderových rolí. Spousta myšlenek zabalených ve velmi jednoduchém, až minimalistickém stylu psaní, což jen umocňuje složitost témat. Není problém dojít na konec za víkend. A pak několik dnů uvažovat nad tím, co bylo napsáno.

Podobně jako v případě Květin v krabici, o kterých jsem psal v prvním newsletteru, doplňují knihy Sajaky Muraty dílky do skládačky obrazu Japonska, jaký z veselých filmečků na Instagramu neuvidíme.

Není to snadné čtení, často ani příjemné (ty postavy jsem občas fakt nesnášel), někdy opravdu divné a za hranou. Je to ale další zajímavá sonda pro každého, kdo nerad nosí růžové brýle a chce poznat zemi jako celek.

Mata ne za dva týdny 👋

---

Chcete víc Japonska? Prosím tudy Yatta.cz.
Nebo se rovnou staňte Patronem newsletteru. 🤜🤛